02 - Podivné setkání

29. října 2017 v 16:21 | Lycan Herve Černý pes |  Lyccantropea


Ráno jsem se vzbudil do jasného dne. Slunce svítilo oknem do mého pokoje. Byl jsem odpočatý a svěží. Celou noc beze snů, které by měly za následek únavu. I když musím říci, že to nebylo nepříjemné. Moje vlčí sny se mně líbily. Sice to bylo totálně ujetý, ale to sny obyčejně bývají. Cesta do zaměstnání byla jako vždy ve znamení pospávání v houpajícím se motoráku. Po chvíli se motorák zastavil a vzbudilo mě známé hučení lidí. Byla konečná a já se sbalil a zařadil se na konec fronty vystupujících lidí. Po několika minutách strávených chůzí po známém chodníku, uprostřed betonových domů a kolonou projíždějících aut jsem dorazil do své kanceláře. Sotva jsem dosedl a zalil si ranní kafe, zvoní telefon. Pravačka se natáhne po sluchátku.
"Grafické studio, prosím", představil jsem se volajícímu.
"Přijďte ke mně do kanceláře, hned," ozvalo se ve sluchátku. Byl to ředitel studia. Zvedl jsem se a kráčel svižným krokem ke dveřím šéfovi kanceláře. Zaklepal jsem.
"Dále", ozvalo se za dveřmi. Vstoupil jsem.
"Co potřebujete, pane," řekl jsem monotónním hlasem.
"Vezměte si služební auto a pojedete do Karpat. Budete natáčet záběry do našeho nového filmu. Vlky, les atd. Režisér vám vše vysvětlí."
"Dobře, je to vše, mohu jít?"
"Jistě a přeji hezké počasí." Odebral jsem se do kanceláře režie. Po cestě jsem přemýšlel o tom, co mě čeká v nejbližších dnes. Ale to, co následovalo, mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech. S Radkem jsem se domluvil, že vyjedeme hned a tak jsem si došel do své kanceláře dopít kávu a pak už jsem jel výtahem do garáží, kde na mě již čekal Radek u auta. Technici naložili potřebnou techniku a tak jsem nastoupil a vyjeli jsme.
Cesta přes město byla velmi únavná a nudná. Projížděli jsme kolem supermarketů a paneláků. Po asi třech hodinách jízdy po dálnici jsme odbočili směrem k dalšímu dobrodružství. Při průjezdu vesnicí se jménem Vlčiny, jsme se vydali po lesní cestě. Po asi půlhodinové jízdě jsme uviděli hospodu, na které visel nápis značně nečitelný. U vlka. Radek zastavil a řekl, že už má hlad jako vlk a žízeň jako trám. Velice rád jsem souhlasil. Také mě menší občerstvení přišlo k chuti. Vystoupili jsme z auta a otevřeli staré oprýskané dveře, na kterých visela tabulka s otevírací dobou. Ta se ale zcela určitě nedodržovala, protože dnes bylo pondělí a to mělo být zavřeno. Hluk, který se ozýval za dveřmi vypovídal o opaku. Vstoupili jsme s Radkem do zakouřeného lokálu. Vpravo byl volný stolek a tak jsme usedli. Vzbudili jsme pozornost u "štamgastů", kteří se všichni se zájmem zadívali směrem ke stolu, kde jsme usedli. Zakouřený lokál nám sice poskytoval jisté soukromí, ale přesto jsme cítili pohledu místních. Patrně zde nejsou moc zvyklí na cizince. V okamžiku byl u nás chlápek, co nesl v rukou dvě piva, postavil je přede mě a Radka. Ten sice protestoval, že řídí, ale to ten dotyčný byl už opět u výčepu a věnoval se své profesi. Radek pokynul na chlápka u výčepu a ten se otráveně přišoural se slovy.
"Ještě nějaké přání, pánové?" Radek začal, že by si místo piva dal raději nějakou minerálku, protože řídí.
"Můžu v tom případě nabídnout vodu z naší studny."
"Tak tu raději nechte to pivo. A dali bychom si rádi něco k jídlu," musím říct, že to byla fakt dobrá nabídka, protože jsem už hlady skoro neviděl.
"Máme tady guláš s chlebem," řekl ledabyle chlápek.
"Dáme si tedy dvakrát guláš," předběhl jsem nedočkavě svého spolusedícího.
"Dobrá," zamumlal hostinský a odešel.
Začali jsme probírat potřebné úkoly na natáčení. Ale to už se blížil náš hostitel a položil na dřevěný stůl dvě misky s gulášem. Nakrájený chléb nádherně voněl a my se pustili do jídla s chutí, že jsme poutali pozornost okolních hostů. S velkou chutí jsme vypili pivo. Musím podotknout, že bylo opravdu dobré a osvěženi jsme pohlédli na hodinky.
"No dneska už bych někde přespal." Zeptáme se, jestli tu mají pokoje pro hosty. Vstal jsem a šel vykonat potřebu. Po cestě nazpět jsem oslovil hostinského.
"Měl by jste zde pokoj na přespání?"
"Ale jistě, tady máte klíč." Sáhl do šuplíku u stolku a podával mi železný klíč poměrně značných rozměrů na dnešní poměry civilizovaného světa. Vzal jsem si klíč a pokynul na Radka. Ten se zvedl a následoval mě do chodby, která byla dost tmavá. Až teprve nyní jsem si všiml, že na stěnách je osvětlení tvořeno petrolejovými lampami. I v lokále svítily petrolejové lampy.
"Asi sem elektřina ještě nedorazila," naštvaně podotkl Radek.
"Mám úplně vybitý mobil" zasupěl. Vytáhl jsem z kapsy svůj a zjistil, že jsme bez signálu.
"Stejně by tě byl na dvě věci, podívej," a ukazuju Radkovi displej svého telefonu.
"Raději si svůj vypnu, kdybychom ho nutně potřebovali." Jeden nikdy neví, pomyslel jsem si a už jsem odemykal dřevěné, oškrábané dveře našeho apartmá. Překvapeně jsme hleděli na dvě dřevěné postele, na kterých byly beraní kůže.
"To bude asi ložní prádlo," poznamenal jsem sarkasticky. Ale byli jsme tak utahaní, že jsme lehli na postel, přikryli se kůží a skoro okamžitě usnuli. Ani se nevysvlékli, nevěříce přílišné čistotě ložního prádla.
Vzbudilo mě vypité pivo, a tudíž jsem se potřeboval vyprázdnit. Vstal jsem opatrně, abych nevzbudil Radka. Potmě se sunul ke dveřím a popaměti nahmatal kliku. Doufám, že trefím na záchod. Při vstupu na chodbu jsem nikde neviděl dveře, které by mohly vést do místnosti, kterou jsem hledal. Asi budu muset ven. Sešel jsem tedy po schodech dolů a vyšel na dvůr. Byl jsem rozhodnut, že to udělám kdekoliv. Už jsem cítil značný tlak v podbřišku. Ale v tom jsem uviděl v měsícem osvětleném dvoře hospodářské budovy, stáj a jakýsi chlívek a také budku. Á jsem zachráněn, oddychl jsem si a vykročil jsem směrem k záchodkům. Dveře byly zavřeny na kličku. Příjemné odlehčení přerušil podivný zvuk, vycházející z jedné budov na dvorku. Zavřel jsem dveře kadibudky, opět na kličku a vidím, že ve chlívku se svítí. Odtud také vycházely zvuky připomínající kance, který se nacpal bukvic a oddychuje. Zvědavost mi nedala, abych se nešel podívat. Na zdi jsem našel malá, špinavá okénka. Jedno bylo rozbité. Nahlédl jsem dovnitř a uviděl hostinského. Stál u kozy, která byla uvnitř ustájena a podával jí mrkev. Ta si jí s chutí vzala a sežrala. Najednou se hostinský otočil směrem k okénku, kde jsem byl. V okamžiku jsem odstoupil a už se rychle ztratil ve dveřích a pospíchal na pokoj. Omyl si ruce v plechovém umyvadle na podstavci v rohu místnosti. Opatrně ulehl, přikryl kůží a usnul.
Ráno nás probudilo pronikajícími paprsky přes ne příliš čistá okna. Podívám se na Radka a ten už měl také oči otevřené. Přemýšlel, zda mu mám vyprávět svůj noční příběh. Ale raději ne, stejně na to nebyl čas. Vstali jsme a vyšli na chodbu. Otočím se, abych zamkl dveře a na dveřích visela připíchnutá cedulka. Kus papíru, na vkus tohoto hostince čistý. Rukou jsem ho sundal a četl.

Musím se s tebou setkat. U snídaně se uvidíme. L.H.

Ukázal jsem dopis Radkovi. Ten jen pokrčil rameny. Že by mě hostinský v noci viděl za okýnkem chlívku, zalekl jsem se.
"Asi nás někdo chce varovat před tímto lokálem, ale to už je pozdě," podotkl jsem s jistou dávkou ironie. "Stejně dnes budeme pokračovat v cestě." Na to jsem neřekl nic a vešli jsme do nálevny. Na stole, kde jsme včera seděli, byl chléb, máslo a kus nějaké klobásy.
"To si nechám líbit," poznamenal jsem. Zasedli jsme a jedli. K pití byla káva, ale zřejmě ne klasická, ale nějaká jiná. Poměrně chutná. Za okamžik se vyvalil hospodský.
"Dáte si jedno bahno," tím měl na mysli asi pivo.
"Ne, ne děkujeme." Sotva jsme dojedli, vešel do lokálu nějaký chlápek. Měl na sobě dlouhý černý plášť a kapuci na hlavě. Více nebylo vidět. Rozhlédl se a zamířil rovnou k nám. Lokál byl v této hodině prázdný.
"Buďte pozdraveni," a aniž by se zeptal, sedl si vedle mě na židli.
"Našli jste můj vzkaz?"
"Ano, ale vůbec netuším, kdo jste a o co jde. My dnes odjíždíme a pokračujeme v cestě. Máme zde nějaké úkoly, které musíme vyřídit a zase se vrátit."
"Já vím, kdo jsi," odpověděl cizinec. Hostinský přišel k našemu stolu a zeptal se, co si cizinec dá. Ten odpověděl, že nic.
"Neměl jsi poslední dobou divné sny?"
"No to snad…ani nevím. No možná," zakoktal jsem. "Ale určitě spolu nic nemáme, takže když dovolíte, dosnídáme, zaplatíme za hotel a budeme pokračovat v cestě."
"Ještě se uvidíme," řekl cizinec a vstal. Odcházel a od dveří se na mě podíval. Měl jsem divný pocit. Pak jsme zaplatili hostinskému a odešli k našemu autu. Moje oči padly na hostinského, který evidentně netuší, že jsem ho viděl. S oddechem jsem otevřel dveře a vyšli jsme ven. Nasedli do auta a vyrazili. Podle mapy jsme měli dorazit na místo natáčení tak za hodinu. Také ano. Zaparkovali auto a z kufru vyndali techniku.
 

01 - Fantastický sen

29. října 2017 v 12:39 | Lycan Herve Černý pes |  Lyccantropea
Bylo dost ošklivé počasí, podzimní plískanice, fičel vítr a drobně pršelo. Takový čas akorát na spaní. Kamna příjemně hřály a já se díval na televizi, kde běžel, nějaký dokumentární film. Vím jen, že to bylo něco o vlcích, ale co přesně nevím, protože jsem usnul. Ocitl jsem se v temném lese, jdu a pomalu lehce našlapuji po měkkém mechu. Je mi zvláštní, že cítím kolem tolik pachů, jak je to možné, že jsem to dřív nepociťoval. Ani mě nenapadlo, že jsem dost nízko nad zemí. Dostal jsem žízeň, tak jsem se šel napít. Kousek odtud bylo jezírko. Nakloním se nad vodní hladinu a došlo mi to. Já jsem vlk. Proto ty divné pocity. Naklonil jsem se nad hladinu a lačně začal pít. Voda byla chladná a s každým douškem osvěžovala mé útroby. Najednou jsem ucítil zvláštní pach. Byl velice zvláštní, cítil jsem velmi zvláštní a příjemný pocit. Pocit byl podmětný a cítím vzrušení. Vydal jsem se tím směrem, odkud ten pach přicházel. Po chvíli jsem na palouku mezi stromy uviděl také vlka. Začal jsem se bát, aby na mě nezaútočil. Ale ten pach byl tak vábivý. Stále jsem nevěděl, co to je za příjemný pocit, který se rozlévá po celém těle. Teď jsem se podíval blíž a vidím, že ten vlk přede mnou je samice. Šedá vlčice. A už běží směrem ke mně. Její nos jsem cítil na těle. Bylo to velmi vzrušující. Natočila se ke mně zadkem a její ocas byl uhnutý na stranu. Její hlava se otočila na mě a v očích jsem četl touhu. Byla v říji. Les šuměl a mezi stromy se proháněl vítr. Rozhlížím se kolem sebe a nasávám všechny ty pachy. Otočil jsem se zpět na místo, kde stála ona vlčí kráska, ale byla pryč. To už jsem viděl vlčici, jak zaběhla ladným krokem za houštinu a byla pryč. A tak jsem se vypravil po její stopě. Běžel jsem houštinami a kličkoval mezi stromy. Pak mě přes nos praštil další pach. Zastavil jsem se a viděl, svoji krásku uprostřed smečky dalších asi pěti vlků. To bylo beznadějné. Bylo mi jasný, že to je konec mé lásky. Otočil jsem se a utíkal pryč od smečky. Občas jsem se zastavil a ohlížel se směrem k palouku, kde jsem naposledy viděl svou lásku ve společnosti jejích druhů. Vztekle jsem běžel lesem a po nějakém čase jsem ucítil známý pach. Zpomalil jsem a mezi stromy jsem uviděl, že tam na pasece klečí na zemi člověk a sbírá borůvky. Byla to žena a vedle sebe měla modrou bandasku a do ní sbírala borůvky. Zde v mém snu bylo léto a teplo. Les voněl a já se pomalu blížil k té ženě blíž a blíž. Už jsem cítil, její pach. Najednou jsem uviděl nějakého pána, co sedí za stolem, a pochopil jsem. Právě jsem se probudil a v televizi běžely noční zprávy. Posadil jsem se na válendě a uvědomoval si, co se mi právě zdálo. Bylo to úžasný.

* * *

Spěchal jsem z práce domů. Byl jsem utahaný a tak jsem si rychle udělal večeři. Dřevo v kamnech hořelo a vytvářelo příjemné teplo. Zapnul jsem si televizi a lehl si na gauč. Dávali nějaký nudný film. Chvíli jsem ho sledoval a po chvíli jsem usnul. Opět jsem se ocitl v lese jako vlk. Ale cítil jsem vůni, která mě lákala. Před mýma očima byla mladá žena. Seděla na bobku a do nádoby sbírala borůvky. Občas si jednu vzala do pusy a další opět do bandasky. Pomalu jsem se plížil k té ženě. Byla velice mladá. Měla na sobě letní šaty z barevné látky. Různě barevné květy. Pomalu jsem se blížil a můj nos cítil tu vábivou vůni. Ale byla jiná, než jsem cítil od vlčice. To jsem byl už velice blízko. Les kolem šuměl a ptáci varovně křičeli. Lesní obyvatelé věděli, že to znamená, že se blíží nebezpečí. Ale lidé to neumí sledovat. V tom jsem neopatrně našlápl na klacík. Ozvalo se prasknutí! Žena se prudce otočila a spatřila mě. Stál jsem asi 5 metrů od ní. Ani se nehnula. Jen se postavila na nohy a v jejím obličeji jsem viděl výraz strachu. Udělala krok dozadu a nohou zavadila o nádobu s borůvkami. Ta se převrhla a její obsah se vysypal do mechu. Teprve nyní jsem viděl, že je to lidské mládě. Už starší, ale ještě nedospělé. Dívka začala utíkat a já vyrazil za ní. Nedalo mi moc práce jí dohnat. Běžel jsem za ní a stále více cítil ten vábivý pach. Byl to jiný pach než u vlčice, byl to pach kořisti. Pach jejího strachu, to bylo to vzrušující a zvyšovalo to dávku adrenalinu do krve. Už jsem byl téměř u ní a tak jsem se odrazil zadníma nohama a skočil. Přední tlapy dopadly na její záda a ona upadla. Ruce natažené dopředu dopadla na ruce a na kolena. Svalila se na bok a snažila se znovu vstát. Ale to už jsem byl nad ní a svou tlapou jsem jí držel na zemi. Moje tlama se otevřela a z ní se na dívčinu vynořily tesáky. Cítil jsem její strach a silně se potila. Jazykem jsem jí olízl krk, chutnalo to slaně. Dívka začala velmi silně křičet a mlátit kolem sebe rukama. Svojí tlamu jsem přiložil k jejímu krku a tesáky se dotýkaly její kůže a čelisti byly připravené stisknout a překousnou její páteř.
Najednou vítr donesl k mému nosu podivný pach. Ozývaly se zvuky, které mě byly nepříjemné. Na nic jsem nečekal a rozběhl jsem se lesem pryč. Po chvíli jsem se zastavil a podíval se směrem k té dívce. Přiběhli k ní dva lidé. Začali jí zvedat ze země. Otočil jsem se a slyším, jak někdo křičí. Zvuk se ozýval velice blízko mě. "Za to zaplatíš, ty hajzle". Podíval jsem se dopředu a vidím postavu v policejní uniformě. Aha, v televizi běží nějaký krimi film. Probudil jsem se.

Sigilická magie

15. července 2017 v 11:29 | Lycan Herve Černý pes |  Magie
Zdroj: Frater V.D. Praktická sigilická magie
Sigilia se tvoří z konkrétního přání a stanoveným způsobem. Je nutné se držet určitým zásad, aby byl výsledek co nejblíže mému záměru a přání. Nikdy totiž nedokážeme přesně formulovat přání a záměr. Jako příklad bych uvedl toto. Budu si přát abych získal pětset tisíc. Také se může stát, že mi zemře blízký člen rodiny, který měl na tuto částku životní pojistku. A já si představoval, jak vyhraju na los. Takže k základům. Budu používat názorné příklady, protože nejlépe pochopíte o co jde.
TAK ZNÍ VŮLE MÁ, ŽE ZÍSKÁM SÍLU TYGRA
Tuto větu napíšeme velkými tiskacími písmeny. Pak vyškrtáme všechna písmena, která se objevují vícekrát. Zůstanou tak tyto: TAKZNIMVULEŽSYGR. Z těchto písmen pak vytvoříme sigilium. Je naprosto v pořádku, když i písmena slouží jako jiná. Například M může sloužit i jako W, nebo z boku jako E. Tyto tři písmena nemusí být v sigiliu zastoupena každé zvlášť.
Vysvětlení stylizace přání.
Astrál nezná negace. To znamená, že si nemůžu formulovat přání NECHCI aby soused vyhrál ve sportce. Naopak takové sigilium by mohlo způsobit sousedovi výhru. Spíš formulovat CHCI aby byl soused chudý. Vhodné je použít formuly TAK ZNÍ VŮLE MÁ..... JÁ CHCI......MÁ VŮLE ZNÍ..... Také proto neformulujte NECHCI BÝT NEMOCNÝ, ale raději CHCI BÝT ZDRAVÝ
Nepoužívejte také typ PŘÁL BYCH SI......CHTĚL BYCH...., to postrádá přesvědčivost. Nesmíme dát astrálu prostor a čas, protože ten on nezná. Takže Chci to měsíce přestat kouřit, tak astrál bude mít dost dlouhou dobu na to, aby váš záměr zmařil. Používejte přikazovací způsob v 1. pádu. Také nebuďte příliš přesní. Přání CHCI DNES V PŮL PÁTÉ NA NÁDRAŽÍ POTKAT PANA BARDONA to už vyžaduje značnou dávku vlastní magie, nebo jak říkají šamani Nagualu.
Dalším aspektem zarámování je, jak dokázala hlubinná psychologie, že mandalové struktury vzbuzují a aktivují v nevědomí archetypický mate­riál. Zarámováním sigil tedy můžeme snadněji probudit vnitřní duševni prášily (magis). Při hlubším pohledu zjistíme, že mandaly (vezměme třeba tibetské thangky a jantry) nejsou v principu nic jiného než trochu kom­plikovaná sigila, která přenášejí světonázorové, mytické, spirituální a po­dobné obsahy, což se dá jistě říct i o většině duchovních symbolů.
Než se obrátíme k aktivaci sigil, věnujme se ještě jejich zjednodušování. Příliš komplikovaná sigila jsou stejně neúčinná jako barokní věty o touze, které nám mohou připomínat tasemnice. Vždy mějte na paměti, že sigilum musíte zvnitřnit ("nabít") ve stavu magického nebo "gnostického" transu. K tomu patří i to, že si ho aktivně představujete. V případech, když si si­gilum postavíte před sebe, třeba když visí na zdi, je namalováno na zrcadle apod., to nemusí působit žádné větší problémy, nicméně i v tomto případě může být detaily přecpaný glyf těžko uchopitelný. Při zjednodušování, pří­padně stylizaci nejsou vaší fantazii a vašemu uměleckému talentu kladeny žádné meze. Můžete klidně i trochu "švindlovat", pokud vás výsledek vašich malovánek pocitově opravdu uspokojuje.
K tomu si vezměme další příklad: z prohlášení CHCI RÁNO VYDĚLAT TISÍC MAREK vytvoříme tuto sadu písmen:
C, H, I, R, A, N, O, V, Y, D, E, L, T, S, M, K
1
To nám připadá příliš komplikované, takže je zjednodušíme

2




Něco jsme tedy vynechali, ale něco naopak přikrášlili /doplnili tím, že jsme protáhli prostřední svislou čáru, stejně jako vodorovnou čáru v kruhu. Důležité je, alespoň pro začátek, že čistě teoreticky můžeme v sigilu znovu objevit všechna písmena (i když v jejich stylizované verzi). To nám nepřijde příliš těžké u písmen I, C, L, O, H, T, D a V, pokud si vzpomeneme, že jednu linii můžeme interpretovat více směry. Oblouk může tedy zároveň fungovat jako C i D:

3



Ale co se stalo s písmeny R a S? A kde zůstalo M? V případě, že chceme sigilum nechat v tomto stavu, musíme tedy trošku zašvindlovat
4
Přiznávám, že K a S mohly vypadat trochu lépe, ale chceme tím přece jenom ilustrovat proces abstrakce.
Můžete namítnout, že touto metodou lze prakticky každé písmeno roze­znat v jakémkoli znaku, pokud máme dostatečné bujnou fantazii a drzost. S jistými výhradami to skutečně platí, ale v první řadě jde přece o to, že sigilum vytvoříte sami, a tím jsou hned od začátku automaticky vyloučeny všechny ostatní možnosti. PROCES TVORBY JE DŮLEŽITĚJŠÍ NEZ HOTOVÝ VÝSLEDEK! Přirozeně potřebujeme hotové sigilum, tedy vý­sledek, jinak bychom je nemohli ani nabít, respektive aktivovat, ale k ni­čemu vám nebude, pokud jste je nevytvořili sami, zcela osobně a bez cizí pomoci. (S výjimkami z tohoto pravidla se seznámíme v kapitole o obra­zové metodě.) Výše zmíněná poznámka není mimochodem nic jiného než formulace, kterou člověk tak často slýchá z úst zenových mistrů: Cesta je cíl...
Možná bychom se měli ještě chvilku zastavit u samotné výzdoby sigil. Viděli jsme, že záleží na tom, aby našemu vnímání sigilum připadalo "magické", "nevšední". Pod tím si může každý představit něco jiného. Můj vlastní styl sigil, který se mimochodem v praxi vytvořil takříkajíc "sám od sebe", upřednostňuje horizontální glyfy s kroužky a trojúhelníčky, takže sigilium bych upravil takto.
5
Tyto ozdoby nemají žádný vlastní význam (tak jako samotné sigilum už nemá žádný rozeznatelný význam), nýbrž slouží pouze a jen k tomu, aby vytvořily "náladu", aby znaku propůjčily zdání "magického" (anebo pro romantiky "tajemného"). Tím lze působení značně zvýšit a doporučuji s tím v každém případě zaexperimentovat.

je obrázková příloha
 


PF 2017

27. prosince 2016 v 12:04 | Lycan Herve Svart Ulf

Malé zamyšlení

3. září 2016 v 11:54 | Lycan Herve Černý pes |  Co jsem potkal
Tak se po delší době opět vlkodlak přihlásil na svůj blog. Stalo se toho od polední mé aktivity opravdu hodně. Dnes je celkem vyjímečný den. Tedy dnes 3. září 2016. Dostalo se mi návštěvy "Velkého vlka", a dostal jsem jaksi kopanec do zadku za to, jak nemohu stále pochopit, co je správné. Neustále se zabývám osudy "druhých". Tím míněno, starám se a rozčiluju se s tím, co kdo kde napsal, myslím tím politiky a média. Stále řeším, jestli někde prodávají lidem jedy místo potravin. Věnuji spoustu času tím, že tyto věci různě sdílím. Proto jsem dostal zavyučenou a pro další zbytek říkám

D O S T

Jediné co má smysl, je starat se o svůj osud, Starat se o svou smečku a starat se, aby přežila. Protože vidím kolem sebe soustu příkladů toho, jak to dopadne, pokud se někdo nechá zatáhnout do mašinérie současného společenského systému. Právě proto, že se každý zabývá věcmi okolo, posiluje vše okolo. Posiluje grázly a ty sráče, kterí vedou a tvoří tento svět. Přestanu tedy být spotřebitel a začnu být tvůrce. Tvůrce vlastního života. Vše kolem jen pozorovat a to jen proto, abych mohl reagovat na případné nebezpečí pro mě a mou smečku. Snad teď nyní konečně bych se mohl stát opravdu "alfou", ve své smečce.

Úvod

2. února 2016 v 16:30 | Lycan Herve Černý pes |  Vesripelis

Sedím si v pokoji, v kamnech praská hořící dřevo a poslouchám Smetanovu "Mou vlast". Zamýšlím se nad sebou samým a nad tím vším, co se kolem děje, dělo a dít bude, protože v podstatě se vše odehrává teď, v tuto dobu a tomto místě. Vše co již bylo, i co teprve bude z našeho lidského hlediska a z našeho pojetí času. Zamýšlím se nad sebou jako tvorem, který vypadá jako člověk, všichni na něj pohlížejí jako na člověka a to i přesto, že se za svůj druh jako za člověka hluboce stydím a to i přesto, že Bůh to tak nebere. Jen ví, že lidé nezmění svůj přístup, myšlení a konání, ale pevně v to doufá a hluboce jim to přeje.

Hledám důvod, proč se mezi lidmi necítím dobře a je mi nejlépe v náručí Alma Mater, která jakožto božský proces trpělivě snáší tržné rány na své tváři od svých dětí, které nepochopily, vyšší duchovní pravdy, ačkoliv je jim předkládána na zlatém podnose přímo pod nos. Převládá u nich pohodlí a věčný strach, aby nepřišly o svá nabitá privilegia, neuvědomujíc si, že o nic přijít nemohou. Pokládáme se za Bohy a zároveň odmítáme uvěřit tomu, že jimi opravdu jsme! Vždyť Boha tvoříme my sami a on skrze nás svět.

To všechno je důsledek i příčina stavu vědomí, které mě přenáší do jiného světa, jiné dimenze a mezi jiný druh. Mé vyšší já odmítá řadit se k lidem, k živočišnému druhu, který je tak hloupý a nadutý, že nechce vidět Boha kolem sebe. Tím jak myslíme, jednáme, vytváříme Boha. Vždyť jej cítí i ty bytosti, které považujeme za hloupé, tupé a bez citů. Jak hluboký omyl. Naopak s těmito bytostmi porostlými srstí, se musíme opět naučit komunikovat. Vždyť i ony jsou naší součástí a my jejich. Protože jedině, když s nimi budeme mluvit, jedině tak je poznáme. Ale pokud se to nenaučíme, nikdy je nepoznáme a to co neznáme, toho se bojíme a to také zničíme. Musíme si uvědomit, že tím ničíme i sebe, vždyť jsme jejich součástí. Proto také každý člověk má v sobě část zvířete a podle tohoto jedná, chová se a přemýšlí. A to ovlivnilo můj celý život a i mé okolí. Dlouhá cesta životem utváří osobnost každého jedince bez výjimky. Příhody a okolní svět, které mě utvářejí, nesmazatelně ryjí runy do duše a zanechávají stopy na těle fyzickém. Dlouhý proces života mezi lidmi mě unavuje a působí čím dál větší obtíže. Ne nemám sociální fóbii, ani žádnou jinou poruchu. Nemohu říci, že se nesnesu s lidmi, jen je Bůh, tedy svět kolem mě pro mě to nejdůležitější, než banální kecy duchaprázdných postav, vlečených komerčním balastem do pekel. A působí mě bolest, když se musím dívat, jak životodárná příroda, Matka je postupně znásilňována ku prospěchu byznysu.

To všechno je důvod, proč nyní píšu tyto řádky, třeba si je někdy někdo přečte a přiblíží se svou vibrací k mé a pochopí mě. To zatím dokázal jediný člověk a jsem rád, že jsem se toho dožil. Ti další možná přijdou, až se moje duše začne zabývat výběrem, jaké další tělo a jakou dobu a místo si vybrat.

Často se stává, že děti, které vyrůstají v náručí přírody, na vesnici, objeví v sobě zvířecí část dříve a upřesní ji. Chodí po nocích po lese, navštěvují hřbitovy a podobná místa. Cítí naplnění své duše pod hvězdnou oblohou a obdivují Lunu v úplňku. To by mohlo odpovídat vlčí duši. Vzniká zde tedy duchovní kříženec mezi vlkem a člověkem. Můžeme tedy možná říci vlkodlak. Latinsky by se takový tvor dal nazvat, virlupus" - muž vlk, ale příhodnější označení by bylo "versipelis", což je výraz pro vlkodlaka, který představuje životní styl - cultus. Proces metamorfózy na fyzické úrovni neumím, pouze na duchovní, ale jak známo duch ovlivňuje fyzické tělo a to je to podstatné, co je třeba si uvědomit.

V podstatě máme každý svého Boha vybraného, protože skutečně existuje pouze jeden jediný Bůh. A je mu úplně jedno, jak si ho představíme. Proto si různé náboženské skupiny zvolili jeho zástupce, který bude nejlépe vystihovat Boha, dle dogmatu té či oné církve. Mě nejvíce vyhovuje "Velký vlk". Jiným Kristus, Budha. Ale v pravdě ani jeden z nich není Bohem. Je pouze ztělesněním božích principů dle dogmat dané skupiny.

Mluvme tedy o Velkém vlku. Vlk jakožto živočich a člověk je v mnohém podobný. Lovec a démon, slova spletená pěti písmeny, synonyma milující lov, zpívá se v písni. Otázkou je, kdo představuje lovce a kdo démona. Vlk zakládá smečky, které spolupracují při lovu, výchově mláďat. Člověk zakládá klany a rody se stejným účelem. Obě tyto skupiny zajišťují přežití. Ale to je asi tak z toho společného. Dále se cesty vlků a lidí rozcházejí. Vlk dokonale dokáže regulovat stavy zvěře v lesích. Člověk si to o sobě pouze myslí. Jak začali myslivci sami řídit les, veškerý biotop se rozladil a zkolaboval. Příkladů se dá jmenovat mnoho. Proto si ti, co si říkají vlci, vybrali Velkého vlka jako Boha.

Citáty a moudra

23. srpna 2015 v 12:19 | Lycan Herve Černý pes |  Moudra nejen vlkodlačí
"Nejsmutnější na zradě je, že nikdy nepřijde od vašich nepřátel."
...autor neznámí...

Většina lidí nechce poznat pravdu, chce sejen ujišťovat, že pravda je to v co sami věří.
....neznámí autor...
Budete-li promlouvat ke zvířatům, budou mluvit ona na vás, a tak se seznámíte. Pokud s nimi nebudete komunikovat, nikdy je nepoznáte. A to co neznáte, toho se bojíte. A čeho se bojíte, to zničíte.

Chief Dan George


Národ, který málo čte, málo ví. Národ, který málo ví, činí špatná rozhodnutí - doma, v obchodě, u soudu u volební urny. Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu - to je velice nebezpečný aspekt demokracie!
Jim Trelease



To , že mlčím, neznamená , že nemám co říct , ale to, že nemá cenu to řešit ..
To , co je v životě důležité , nebude pod stromečkem zabalené zlatou stuhou a nemá to cenovku..
To , co je v životě důležité , najdeš v objetí , v jednoduchém úsměvu , pohledu , polibku , v lásce, a to se koupit nedá ..
Jsou věci , které nechceme , ale musíme je přijímat ..
Jsou lidé , bez kterých nemůžeme žit , ale musíme je nechat svobodně jít ..
Člověk dělá vše pro to , aby zapomněl , ale tisíckrát se vrátí i tak tam , kde nechce , aby byl..
Můžeme zavřít oči a nic nevidět , zacpat si uši a nic neslyšet , ale nemůžeme zavřít srdce a nic necítit ..


Normální je to, co vyhovuje normám a zákonům, které určuje společnost, respektive její vládnoucí třída. Normy jsou měřítka, která je jedinec nucen splňovat, aby byl společností přijat, jinak je odsuzován a vyčleněn. Normální je to, co dělá většina a co se děje v zájmu skupiny, nikoliv jednotlivce.

Norma je krabice, kam se má člověk napasovat, aby nebyl odlišný, nápadný, divný. Snaha být normální vychází ze strachu z onoho slavného rčení "co by tomu řekli lidi", kdybych se choval jinak než většina, tak jak to cítím. Dnes je tedy normální lhát a říkat tomu diplomacie nebo milosrdná lež, dnes je normální být pokrytec a přetvařovat se a říkat tomu slušné vychování, dnes je normální potlačovat své pocity i své city a říkat tomu ohleduplnost. Dnes je normální být otroky rodin, zaměstnavatelů, partnerů, politiků a různých skupin a říkat tomu loajalita.

Jiřina Slámová

"Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit. "
CICERO





YR

22. dubna 2015 v 15:48 | Lycan Herve Černý pes |  Runy

Fonetická hodnota: Y
Symbolizuje: kořeny stromu Yggdrasil, stron světa, Irminův sloup, stabilita, kořeny,, noc, měsíc, chaos, omyl, labyrint, pokušení, svádění
Strom: tis
Léčivá rostlina: posed/mandragora
Astrologie: rak / měsíc
Tarot: Blázen (Akron) Věž (Spiesberger)
Polarita: mužská/ženská
Barva: šedočerná
Božství: Ódin/Frigg/Skadi/Vidar
Živel: oheň, vzduch, voda, země

Runa YR se stala známou v 60-tých letech našeho století jako symbol mírové­ho hnutí. V starším Futharku není tato runa zastoupena. Do systému run, jenž se používal na území Anglie, byla začleněna až později. Stejně tak byla součástí nordické- ho runového písma, 16-členného nordického Futharku. Přibližné v roce 1960 ji začali mnozí runoví praktici užívat i pod vedlejším jménem Wyrd a přidělili ji při runovém věštění funkci tzv. "Prázdnoty" nebo též "Osudové ru­ny". Někteří odborníci v oboru run však runu Yr odmítají a zavrhují, protože 24-členný Futhark byl, a dodnes je, považován za úplný a počet jeho písmen za konečný. Jiní jí zase naopak připisují velký význam. Ať tak nebo onak, je každého osobní záležitostí, zda bude tuto runu používat společně s ostatními, nebo ji při věštění odloží stranou. V každém případě se jejím zahrnutím do souboru run rozšíří Futhark o další zdroj poznání, který přináší důležité informace.
Runa Yr představuje sice "osud", ale neměla by být pojímána jako "absolutní". Ačkoli se každý z nás narodil pod určitou astrologickou konstelací, právě Yr nám pomá­há osvobodit se od cizích i vlastních představ, projekcí a vzorců chování tím, že nám umožní navázat kontakt s naším podvědomím, pochopit a integrovat všechna jeho tajemství.
Yr je symbolem kořenů stromu světa Yggdrasilu, které sahají až k nejhlubším pravodám. Ty reprezentují kolek­tivní nevědomí. Na obrazu karty vidíme Měsíc, který se v těchto vodách zrcadlí. Spojuje naše nevědomé touhy "dotknout se hvězd" (Hvězda v Tarotu) s vědomým úsilím našeho Já (Sowilo, runa Slunce). Měsíc, který rozhodujícím způsobem ovlivňuje náš emocionální život, nás vede do mlhou zahalených hlubin našeho vnitřního světa a před­stavuje naše pratouhy a vize, které jen někdy matně vytu­šíme z obsahu svých snů. Současně nás však ochromuje strachem z pudů, instinktů a jiných propastí, číhajících v nás samých. Jsou znázorněny hadem, který se ovíjí kolem kmene stromu. Jeho jméno zní Nidhógg (Niddhógr), což je v překladu "drak závisti" nebo "nepřející drak". Jedním z jeho přídomků je i "požírající mrtvoly". V snaze poškodit strom světa neustále ohryzává jeho kořeny. Symbolizuje nenávist, zlobu, závist, lži, chaos, nízké pudy, závislost a vůbec zlo v jakékoli formě a jakéhokoli druhu. Je sku­tečně skvělým symbolem chtonických sil podvědomí.
Yr je runou noci a Měsíce. Ztělesňuje čiré, nevědomé plození. Je jí podřízen hrubohmotný svět, hmota jako taková a všechny s ní související iluze.
Runa Yr je obrazem člověka, který zavádí sám sebe a honí se za "svody Máji", ovlivněn pouze svými emocemi a touhami. Pokušení a svádění, jenž se znovu a znovu ob­jevují za bezpočtem jejích masek, určují všechno naše bytí. Jenom ten, kdo v průběhu svého života poznal a ovládl její pravidla, zákony a vlastnosti, se jednou vymaní z jejího područí. Pak již nebude mít nikdy zájem ani o svádění, ani o ovládání druhých, protože získal své vlastní vnitřní vedení. Pokud se někomu podobná představa - nebo vy­hlídka - zdá poněkud "nudná", může si být jist, že právě tato cesta vede do největších hlubin temnoty, kterým se dodnes žádný z opravdivě hledajících nevyhnul.

OTHALA

22. dubna 2015 v 15:41 | Lycan Herve Černý pes |  Runy

Fonetická hodnota: O
Symbolizuje: vrozenou sílu, zdeděné vlastnictví, pozemek jako majetek, domovina, vlastnictví, zakořenění, rodina, kmenové příbuzenství, příbuznost, kontakt s předky
Strom: hloh
Léčivá rostlina: zlatobýl
Astrologie: Úplněk
Tarot: Svět (Akron), Měsíc (Thorson)
Polarita: mužská
Barva: žlutá
Božství: Ódin / Thor
Živel: země

Tato dvacátá čtvrtá runa symbolizuje opevněné hranice obydlených sídlišť. Chrání kmen, klan nebo rod před ohrožením zvenčí. Jejím živlem je země, a tak je k ní přiřazen Mitgard, střední ze tří hlavních světů Yggdrasilu.
Síla a moc této runy zabraňuje pronikání negativních energií a zároveň podporuje síly pozitivní. Energie, která působí přes runu Othala, však musí být uspořádaná a har­monická. O blaho společnosti, domova i hospodářství je skutečně postaráno jen tehdy, žijeme-li v souladu s pří­rodními zákony. Její znak nacházíme dodnes na štítech starých hospodářských budov.
Othalou se Futhark uzavírá, a tím opět znovu začíná. Zatímco Fehu ztělesňuje movité vlastnictví, jako napří­klad zmíněné stádo dobytka, Othala symbolizuje majetek související se zděděnými pozemky a rodovým majetkem. Její tvar je složen z psané formy run Ingwaz a Gebo, což výstižně vyjádřuje obsah runy Othala: získání majetku zděděním (darováním). Současně je to symbol našeho spojení s duchovním dědictvím našich předků.
U runy Othala narážíme rovněž na pojem "pokrevní pouto," který byl bohužel zneužíván různými rasistickými ideologiemi, což v návaznosti na význam runy dodnes vyvolává zatrpklost a odmítání. Toto slovní spojení však původně mělo vyjádřit respekt k půdě, domovině a Matce Zemi a souviselo i s jejich náboženským uctíváním. Naši předkové byli v případě potřeby připraveni podělit se
o svůj majetek a vlastní půdu se svou "krví" - pokrevními příbuznými. Hluboká zakořeněnost a vzájemná závislost krajiny a člověka vedla v průběhu staletí nakonec k zaklá­dání obcí, vsí a měst.
Výraz, který přešel ze starogermánštiny do dnešního německého jazyka jako základ slova "rodové společenství", označoval původně mír nebo přátelství. V rodovém uspo­řádání společnosti byli všichni členové povinni poskytovat si navzájem pomoc. V dávných dobách neexistovalo nic podobného dnešní policii nebo státní moci a jejím vyko­navatelům. Všechny záležitosti si vyřizovali příslušníci rodu mezi sebou. Pokud někdo zaútočil na jednoho z nich zvenčí, celá společnost se postavila za něj. U některých hlubších svárů to vedlo občas až ke krevní mstě.
Ačkoli se význam runy Othala dává s oblibou do sou­vislosti s pojmem "rodina", neměli bychom zapomínat na to, že představuje rovněž svobodu a práva jednotlivce v rámci společnosti. Přirozeně, jako opatření proti závaž­ným proviněním, týkajícím se překračování všeobecně platných pravidel, mohl být jedinec z celku vyloučen. Pokud byl někdo prohlášen nebo označen za vyhnance, ztrácel veškerý nárok na ochranu a jakákoli práva. Provi­nilec pak na vlastní kůži bolestně zakusil, jak důležitá je soudržnost uvnitř společenství.


DAGAZ

22. dubna 2015 v 15:33 | Lycan Herve Černý pes |  Runy

Fonetická hodnota: D
Symbolizuje: den, denní světlo, dvojité světlo, země nikoho, paradox, rituální oheň, svítání, soumrak
Strom: smrk
Léčivá rostlina: měsíček
Astrologie: ubývající a přibývající měsíc
Tarot: Svět
Polarita: mužská
Barva: světle modrá
Božství: Ódin/Heimdal/Loki
Živel: oheň, vzduch

je třiadvácátou runou. V některých runových abecedách je na posledním místě, za následující runou Othalou. Tato sku­tečnost však podle všeho nemá žádný větší patrný vliv na runový výklad.
Na obrazu této karty sedí božský Ódin za ranního roz­břesku před táborovým ohněm. Hledí na nás s tajemným úsměvem. V pozadí za horami se probouzí nový den.
Dagaz znamená "den" a je symbolem denního světla, které nejvíce vnímáme při východu nebo západu Slunce. Je runou neustálé změny a zobrazuje průběh dne s jeho světlými i temnými úseky. Dagaz je ztělesněním vědomé i nevědomé stránky myšlení.
Podle germánské mytologie je Dagr (den) synem Del- linga (ranní rosa) a temné bohyně Nott (noc), zahalené černými závoji. Nott objíždí Zemi na svém černém voze taženém tmavě zbarveným ořem Hrímfaxim (hustá hříva, "kůň černý jako saze"). Za ní přijíždí Dagr na voze taženém světle zbarveným koněm Skinfaxim (zářivá hříva, "kůň světla"), který svou hřívou ozařuje nebe i zemi, aby tak prosvětlil vesmír. Oba vozy i koně jsou darem Ódinovým.
Dagaz reprezentuje taktéž plameny rituálního ohně, který v tmavé noci symbolizuje pochodeň vědomí.
Dagaz je runou, jak říká Edred Thorsson, "ódinického paradoxonu", který v sobě odráží všechny protiklady. Svým obsahem popisuje mystický okamžik procesu, ke kterému dochází, když dvě polaritní síly splynou v jedno. Představuje tedy nejvyšší mystérium existence. Když se tento proces zvrhne v negativní, jako je tomu například u rozpadu atomového jádra, může uvolnit neuvěřitelně zhoubné energie, které se při nevhodném zacházení ­vy­mykají jakékoli kontrole.
Dagaz je náhlé poznání, k němuž dochází v průběhu syntézy pravé a levé mozkové hemisféry. Ve světle tohoto poznání snadno zahlédneme cestu spojující protiklady. Psaná forma runy je téměř shodná s tvarem symbolu pro nekonečno, které se nachází ve stavu neustálého pohybu. Působí jako kontrolující, evoluční síla, která ovlivňuje změny, aniž by se sama měnila. Označuje konec jedné epochy a současně začátek druhé, nástup něčeho nového.
V magii se Dagazu s oblibou užívalo jako ochranné runy při maskování a sloužil i k různým "kouzlům nevidi­telnosti".
Jedním z patronů runy je Heimdall, strážce bohů.
Jelikož ke dni nevyhnutelně patří noc, nacházíme v této runě i objasnění "dvoutvárnosti" boha Ódina. "Noční" stránka runy se spojuje s Lokim, kterého chápeme jako Ódinův "stín", jeho "alter ego". Loki je jedním z nejzají­mavějších germánských bohů. Času od času se objeví, aby sel zlo nebo působil neštěstí. Zároveň však pomáhá Ásům získávat řadu užitečných předmětů, a tak bychom ho mohli označit za analogii Lucifera (což znamená v překladu Světlonoš): "Síla, která neustále touží po zlu a neustále vytváří dobro!"


Další články


Kam dál