04. Noční návštěva

4. prosince 2014 v 14:04 | Lycan Herve Černý pes |  Lycantropea
Pojídali jsme a popíjeli své zásoby. Radek se zvědavě ptal.
"Co tě tak zdrželo? Nemohu pochopit, proč jsi přišel za tak dlouho. Už jsem chtěl jít za tebou, jestli se ti něco nestalo."
Škoda, že to neudělal, pomyslel jsem si. Obrátil jsem řeč někam jinam, měl jsem obavy, aby se Radek moc nevyptával. Příjemně foukal vítr a já hleděl zasněně směrem k lesu. Už bylo asi hodně hodin a začalo se smrákat.
"Zabalíme krámy a pojedeme zase do té hospody."
Náhle se mi zdálo, že vidím u lesa stíny. Klepl jsem Radka do ramene a ukazováčkem pravé ruky ukázal směrem k lesu. Oba jsme se dívali a překvapeně hleděli na smečku vlků. Vyšli z lesa a Radek se ihned chopil kamery. Dva vlci se oddělili od ostatních. Radek si mnul ruce.
"To budou krásné záběry." Sledoval jsem se zaujetím vlky na palouku před lesem. Vyndal jsem z tašky dalekohled. Podíval se na ty dva vlky, oddělené od smečky. V tom mě překvapením skoro zaskočila slina. To byla ta vlčice, se kterou jsem strávil krásnou chvilku na lesní cestě u auta. Pozoroval jsem jí s velkým zaujetím. Stála tam ve stínu velkého dubu. Ocas na straně. To už jsem znal. Věděl jsem, co přijde. A také ano. Když jsem dalekohled stočil vedle ní, uviděl jsem velkého, urostlého vlka. S nataženým krkem očichával zadní část vlčice. Ta mu to usnadňovala tím, že měla ocas vytočený do boku. Opatrně jí olizoval. Ona stála nehnutě a její hlava otočená dozadu říkala: Vezmi si mě! Statný vlk se rozhodně nenechal dlouho přemlouvat. Jeho přední tlapu dal vlčici na hřbet a čekal na její reakci. Vlčice se nastavila, ocas vytočený do strany předváděl vlkovi neodolatelné divadlo. Ladně vyskočil na její hřbet a oba se oddávali milostnému aktu. Opět jsem přiložil dalekohled k očím a sledoval dál vlčí pár. Netrvalo dlouho a oba aktéři tohoto nádherného divadla odběhli i se zbytkem smečky do lesa.
Pohlédl jsem na Radka a ten úplně zářil štěstím.
"Takové krásné záběry! Máme zde hotovo a můžeme mazat domů."
Už se začínalo smrákat.
"Přespíme zase v té krčmě a ráno vyrazíme do studia."
"Dobře", souhlasil jsem s Radkem a pomohl mu nanosit veškerou techniku do auta. Ještě jsme naposledy obhlédli celé stanoviště našeho divadla a sedli do auta. Napili jsme se z PET lahve a vyrazili k hostinci.
Zaparkovali jsme před hostincem a vystoupili. Ovanul nás oba poměrně chladný vzduch a tak jsme s pocitem úlevy vstoupili do lokálu. Vrchní nás uviděl a hned se vyptával, co si dáme a už držel v ruce klíč od našeho pokoje.
"Předpokládám, že pánové přenocují," zeptal se a podával Radkovi klíč.
"Ano, přespíme a doneste nám něco k večeři."
"ale jistě, vzácní pánové," uctivě se vtíral krčmář.
Večeře, pivo a postel, nebylo nic víc, co bychom si mohli přát. Vrhli jsme se na pečené maso, zapíjeli pivem. Musím uznat, že bylo skvělé. Po večeři jsme si umyli ruce v malém umyvadle. Sedli si na postel a povídali si o zážitcích s dnešního dne. Radek si pochvaloval záběry a těšil se domů. Lehli jsme na postele, přikryli se kožešinou a během chvíle usnuly.
Zdál se mi sen. Šel jsem lesem, ve kterém byla velice vysoká tráva. Cítil jsem spoustu podivných pachů. Do nosu mi vál studený vzduch. Byl jsem asi někde na horách. Ale proč je ta tráva tak vysoká? Podíval jsem se na zem. Překvapením jsem skoro zapomněl dýchat. Měl jsem vlčí tlapy. Moje oči se soustředily na kousek před sebe. Viděl jsem svůj čenich. Vlčí čenich. Byl jsem vlkem! Rozběhl jsem se lesem. Pro mě nezvykle rychle. Nebyl jsem zvyklý, tak rychle běhat. Najednou jsem pocítil tlak v podbřišku. Chtělo se mi močit. Přistoupil jsem k jednomu ze stromů a chystal se vykonat potřebu. V tom jsem uviděl tmu. Probudil jsem se a právě včas. Vstal jsem a spěchal po chodbě na mě známý dvorek. Sotva jsem vyšel ze dvířek, rozešel se k známé kadibudce. V tom slyším na dvoře kroky. Zrovna v pravý čas. Rychle jsem si natáhl slipy a dělal jako že nic. Podivná postava v kápi se zjevila rovnou přede mnou.
"Pojď se mnou", zavelel podivný hluboký hlas. Neodvážil jsem se odporovat a šel. Prošli jsme dvorek a on otevřel dvířka, vedoucí do kůlny, ve které jsem sledoval krčmáře, jak krmil svou kozu. Byla tam tma. Po chvíli vidím, jak onen neznámí škrtl sirku a rozsvítil svíčku. Druhou, třetí a čtvrtou. Došlo mi, že jejich barvy nebudou náhodné.
"Je čas na pravdu." Odpověděl polohlasně. Na polici ležely různé látkové pytlíčky. Několik jich rozvázal a obsah vysypal na pánev na stole. V kotlíku zapálil oheň, něco si přitom mumlal. Pak dal pánev na oheň. Z bylin se začalo kouřit. Voněly zvláštně. Z nějaké "čutory" nalil divně vzhlížející tekutinu do kravského rohu. Ten vzal do ruky a napil se. Podal mi ho.
"Napij se!" To jsem udělal. Začal recitovat magické formule. Náhle jsem pociťoval, že se mnou něco děje. Zvedal se mi žaludek. Zavřel jsem oči. Když jsem je po chvíli otevřel, uviděl jsem před sebou onu vlčici. Tlapy pode mnou prozrazovali, že jsem vlkem. Tentokrát to nebyl sen. Vlčice se otočila a vyběhla ze dveří. Zastavila se a otočila hlavu na mě. Pohled mluvil sám za sebe.
"Následuj mě!" To se dalo vyčíst z jejich očí. Nečekal jsem ani vteřinu. Oba jsme se rozběhli do černé noci. Běželi jsme lesem, míjeli stromy a keře. Luna nám svítila na cestu a její stříbrné paprsky ukazovali cestu. Vyběhli jsme na lesní paseku. Stříbrné paprsky Luny ozařovali les a okolí. Stromy vrhaly tajemné stíny. Šepot lesa k nám hovořil svou řečí. Začínal jsem mít pocit, že té řeči rozumím. Bylo to úžasné. Celým tělem mi projela vlna energie, která byla nepopsatelná. Doběhli jsme až k potoku. Jeho voda zurčela a lákala k uhašení žízně. Tam se zastavila. Otočila se ke mně a já se zadíval do jejích vlčích očí. Bylo to úžasně vzrušující. Pak jsme se vzájemně očichávali s vlčicí. Se spokojeným výrazem jsme si lehli vedle sebe a spokojeně oddychovali.
Pak jako na povel jsme se zvedli a opět běželi známými končinami, až se před námi zjevila silueta hostince. Zaběhli jsme do kolny. Vlčice si lehla na zem a pokynula hlavou, abych jí napodobil. Udělal jsem to. Hlavu jsem si položil na její záda a bylo mi krásně. Pohlédl jsem do okénka a viděl, že svítá. Najednou jsem začal vidět rozmazaně. Dostavily se nepříjemné pocity, které jsem už znal. Začala opětovná proměna. Za chvíli jsme stáli oba úplně nazí vedle sebe s oním neznámým. Ukázal na skříňku před námi. Obleč se.
"Jak se ti líbila dnešní noc? Mě moc. Na poprvé jsi byl dobrý."
"Jjjooo moc pěkný, co to sakra mělo být?"
"Jediný způsob, jak tě přesvědčit o tom, že jsi vyvolený. Máš dar po svých předcích. No ale teď se jdi trochu prospat. Máte před sebou dlouhou cestu." Já jsem s ním souhlasil, měli jsme před sebou s Radkem cestu zpět do studia. O tom, že onen neznámý měl na mysli úplně jinou, mě ani nenapadlo.
Šel jsem do svého pokoje a lehl si na beraní kůži. Okamžitě jsem usnul. Byl jsem unavený, ale šťastný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama