08. Obyčejné starosti

4. prosince 2014 v 14:10 | Lycan Herve Černý pes |  Lycantropea
Spánek byl bezesný. Ráno mě probudily sluneční paprsky vycházejícího slunce, které se v tento roční čas vyklubají z temnoty poměrně pozdě. Podíval jsem se vedle sebe a uviděl, že Sígrid byla pryč. Vstal jsem rychle z postele, oblékl se a sešel dolů do lokálu. Sígrid již seděla u stolu a před sebou měla nakrájené maso a chléb. Přisel jsem a dobře se najedl. Po chvíli se k našemu stolu blížila postava. Poznal jsem Beowulfa.
"Tak co, jak jste se vyspali"?
"Moc dobře", odvětil jsem a Beowulf si přisedl.
"Budeme v tobě mít dobrého bratra, to vím. Ale včerejší oslava nám nějak zahýbala s medovinou. Mohl bys dojít do Vlčin a přivést novou"?
"Jistě, u koho jí mám vzít"?
"U člověka, co bydlí za vesnicí, poznáš jeho stavení snadno, má tam úly".
"Jistě, dojím a se Sígrid tam dojdeme".
"Tady, jsou peníze, nezdržujte se ve Vlčinách, Místní nás nemají v oblibě".
Po snídani, jsem se zvedl, u hostinského si vzal vozík a vyšel před hostinec. Vydali jsme se cestou, kterou jsem znal. Vždyť tudy jsme odjížděli s Radkem v den, kdy jsem ho viděl naposledy. Les byl jako z kamene. Ani lísteček se nehnul. Jen ticho a z dáli bylo slyšet zurčet potok. Šli jsme tiše, beze slov. Po chvíli se mezi stromy objevili střechy chalup.
"Pojď, vezmeme to lesem k Jardovi. Beowulf má pravdu, mohli by nás potkat těžkosti".
"Tak jo", souhlasil jsem a vydali se okolo vesnice. Za malou chvíli byla vidět chaloupka Jaroslava. Stála na konci palouku, kde byly umístěny úly. Zabušil jsem na dveře.
"Kdo je", ozvalo se.
"No mi, totiž poslali nás, no přijeli jsme....", v tom se dveře otevřely.
"Buď zdráva Sígrid", řekl polohlasem. "Pojďte dál. Ty budeš ten nový". Chvíli bylo ticho. "No však víš, kdo".
"Jo jsem. Přišli jsme si pro medovinu".
Jarda vzal z vozíku velký demižon a odešel do sklepa. Za chvíli volá.
"Pojď mi pomoct, sakra. Stojíš tam jako......". Sešel jsem po kamenných schodech do svíčkou osvětleného sklepa. Bylo zde šest velkých sudů. Patrně se zlatou medovinou. Vzal jsem demižon a Jarda z druhé strany. Společně jsme jej vynesli nahoru a naložili na vozík. Zaplatil jsem a Jarda otevřel dvířka v kredenci a nalil nám všem trochu své chlouby.
"Ať se vám daří", pozvedl do výše svou sklenku a všichni tu svou vyprázdnily. Díky Jardo. Vyšli jsme opět cestou k lesu a vydali se nazpět. Ranní snídaně udělala své a já se zastavil u vzrostlé borovice, abych si ulevil. Sígrid šla na před. Najednou můj nos zaznamenal jakýsi pach. Lidský. Podívám se doprava, ale moc jsem neviděl přes statný dub. Proto ani muž, který kráčel od vesnice mě neviděl. V tom vidím, že má v ruce luk a někam míří. Pohlédl jsem tím směrem a jeho cíl byla Sígrid. Pustil jsem vozík a vyrazil k lovci. Pozdě, šíp zasvištěl vzduchem a v tom okamžiku moje ruka uchopila toho muže pod hrdlem. Byl z toho značně překvapen. Vůbec o mě nevěděl a zjistil nebezpečí, až když jsem ho tlačil ke kmeni smrku a mé prsty stlačovaly jeho hrdlo. Sípal a cloumal sebou. Nohama se snažil kopat, ale necítil jsem vůbec nic.
"Pusť mě ty kreaturo. Nemysli si, že když teď vypadáš jako člověk, tak nevím co jste zač"!
"Proč jsi to udělal! Nic jsme ti nedělali"!
"Jste zlo v tomto kraji, slyšel jsem o včerejším vyvraždění tvrze, vím, že jste to byli VY"!
"Jen jsme zabránili dalším krádežím a přepadání pocestných", pustil jsem ho a na zem se sesunula bezvládná hmota. Těžce se zvedal ze země. Chytil jsem toho chlapa za rameno a zavrčel na něj. "Nechte nás". Pak jsem se rozběhl směrem k Sígrid. Ta stála u dubu, ze kterého trčel šíp. Vše se odehrálo v okamžiku. Oddychl jsem si, že vše dobře dopadlo. Tak jsem vzal vozík a vyrazili jsme směrem k hostinci.
Sotva jsme se ocitli v lokále, hostinský si převzal vozík s demižonem a nasměroval nás ke stolu. Podával se oběd. Cestou ke stolu vysel na stěně vzkaz. Večer je společná večeře. Beowulf.
Odebral jsem se do svého pokoje. Na schodech stál Beowulf. Ihned jsem se nadechl, abych mu řekl, co se nám přihodilo. Ovšem to jsem již slyšel Beowulfa.
"Jak proběhl nákup? Jaký byl problém"?
Vše jsem vylíčil a nezapomněl se podivit, jak o tom ví.
"Sígrid mi vše řekla, musíš být ostražitější, ještě se máš co učit, než nás se Sígrid opustíte".
"Vy nás tu nechcete? Proč"? Udiveně jsem se zeptal.
"Zákon smečky, zamručel tiše. Může být pouze jeden alfa pár. A tady jsem já a Naomi. Jedině, kdybys mě porazil v boji, můžeš nastoupit na moje místo a odešel bych já s Naomi. Jinak to nejde".
"Samozřejmě", odvětil jsem a odebral se do pokoje. V hlavě jsem měl zmatek. Otevřel jsem dveře a viděl Sígrid jak sedí u okna.
"Pojď, musíme si promluvit", řekla vážně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama