Vlci u jižních slovanů

19. prosince 2014 v 13:36 | převzato z webu |  Vlci v historii
U jihoslovanských národů je vztah k vlkům ovlivněný extenzivním chovem dobytka. Vlci jsou tu součástí života pastevců coby soupeři. Stavy vlků v jednotlivých zemích jsou poměrně početné, v řádech stovek jedinců. Zhruba od září do února je povolen jejich lov.
Srbové se považují za potomky vlka a kult vlka je zde tak silný, že se ho nepodařilo zlomit ani křesťanství - vznikla tak postava sv. Sávy, patrona vlků a srbského národa, který se často zjevuje v teriomorfní podobě, jako bílý vlk. Pán vlků vystupuje v příbězích, příslovích a zaříkávadlech po celé Evropě, nejen u jihoslovanských národů, ale i ve Francii, v Řecku, v Německu, v Polsku a jinde. Jména a podoby této postavy z legend se liší, může to být křesťanský svatý, lesní duch, nebo má podobu vlčí. Je nazýván pánem vlků, vůdcem vlků, vlčím pastýřem, vlčím svatým… Rozděluje vlkům potravu, určuje, kde a co budou lovit a zda zaútočí na člověka.
Přibližně v půli listopadu slaví jižní Slované několik dnů vlčích svátků, během nichž pomocí magických úkonů zajišťují, aby během nadcházející sezóny nezpůsobili vlci velké škody na stádech. Obyčeje zahrnují například svazování zavřených nůžek, což má zavřít a spoutat vlčí tlamu. Obecně se během vlčích dnů zapovídá pracovat s ostrými předměty. Zakázaná je také práce s vlnou a kůží a jakákoli zbytná činnost okolo hospodářských zvířat, například přehánění stád. Dokonce se mnohdy nejí maso. Cílem je neupozorňovat v symbolické rovině vlky na kořist.
Během tohoto období je také třeba setrvávat doma, nechodit do lesa sbírat dříví a zejména nelovit. S mírnými obdobami se opakuje příběh o muži, který se večer před vlčím svátkem vydá do lesa, vyleze na strom a seshora zpozoruje vlčího pastýře, jak přiděluje vlkům kořist. Poslední na řadu přijde kriveljan - vlk chromý, pokroucený a slepý na jedno oko, nejmocnější a nejstrašlivější, vládnoucí nadpřirozenými silami. A protože už nezbývá žádné další jídlo, pán vlků ho pošle sežrat zvědavce na stromě, což se, po kratší či delší zápletce, podaří. V jiné verzi příběhu je muž tajně pozorující rozdělování potravy přeměněn do vlčí podoby, ve které pak zůstane celý rok až do dalšího svátku.
Vlčí pastýř tedy spojuje dvě funkce - vládne vlkům a pečuje o ně, zároveň ale ochraňuje i lidi a jejich stáda. Nejvíce je vzýván na přelomech pasteveckého roku, tedy na podzim, kdy se dobytek vrací z pastvin domů, a pak na jaře, kdy se stáda vyhání do hor. V čase mezi těmito dvěma mezníky, tedy zhruba od listopadu do dubna, vlkům jejich pán odemkne tlamy, smečky se volně rozběhnou po lese a mohou útočit. Na jaře jsou pak vlci pastýřem sehnáni z pastvin zpět a nadále nesmějí hospodářská zvířata napadat.
Shrnuto, vztah jižních Slovanů k vlkům sice není láskyplný, ale lidé vlka respektují a dodržují zkušenostmi ověřená pravidla, jak se svými šedými sousedy vycházet bez zbytečných ztrát. Bylo by zajímavé zjistit, zda postava jednoho vlčího vládce, skrz kterého lidé s vlky komunikují, existuje i u těch pasteveckých národů, kde nedošlo k překrytí původních zvyků křesťanstvím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama